! ! ! ! ! ! ! !

Činnost blogu pozastavena

! ! ! ! ! ! ! !

_______________________________________________________________________

Leden 2011

Návštěvní kniha

29. ledna 2011 v 19:42 | Moraea & Madadh |  Návštěvní kniha

Chcete se nás na něco zeptat nebo si jen jednoduše popovídat? 

To jste na správném místě :o)


Ostara (Eostre, Alban Eiler) - Jarní rovnodennost

27. ledna 2011 v 14:53 | Moraea |  Sabaty

Kdy: 21. března
Období svátku: Zhruba odpovídá Velikonocím

Ostara, též nazývaný Jarní rovnodennost (angl. Spring Equinox nebo Vernal Equinox), oslavuje příchod jara. Přírodní síly zvolna přecházejí ze zemní ospalosti k živelnému jarnímu bujení. Bohyně namísto odpočinku náhle překypuje energií a pokrývá zemi závojem plodnosti, zatímco Bůh dospívá a slastně se protahuje, kráčeje po zelených polích a těše se hojností přírody.

V novodobé křesťanské tradici jsou mu nejblíže Velikonoce (angl. Easter). Svátek Ostara označuje dobu, kdy noc a den jsou stejně dlouhé a vyrovnané ve chvíli, kdy Slunce na své severní dráze překročí rovník. V onen den je oslavována Ostara, severská bohyně plodnosti se svým symbolem vejcem (symbol vzniku vesmíru) a posvátným zvířetem králíkem (ztělesňuje plodnost; jeho obraz také často spatřovali pohané modlící se k Ostaře na povrchu úplňku). To je také prazáklad vzniku i našich současných velikonočních "rekvizit".

Původně lidé pro zpestření oslav vybírali vejce různých barev z hnízd rozličných ptáků. Až později se místo toho ustálil zvyk barvení vajec slepičích. Ptačí hnízda je také možná inspirovala k pletení prvních velikonočních košíků...Keltové zapalovali očistné ohně za východu slunce.

Jarní úklid obydlí nezbavoval jeho obyvatele pouze špíny fyzické, ale byl prováděn s pozitivní myslí a vymetal z domu veškeré negace... Touto dobou již sníh začíná tát, dny se oteplují, a v polích se objevuje nový život. Ovce rodí svá jehňata a raší první lístky a květiny. Mužská a ženská energie (jin a jang) jsou v rovnováze. Je to období radosti, tance a oslav. Zima odešla, přežili jsme nevlídnost tmavých dnů. Začíná nový život. Je čas zúrodnit naše květinové, bylinné, zeleninové a duchovní zahrádky. Sny a cíle, vložené o Imbolcu do brázdy Vašeho života by nyní měly být začít rozvíjeny. V době Ostary je čas očistit svou mysl a začít znovu, postupně realizovat nové plány...

Výzdoba: v jarním duchu, velikonční vajíčka, kočičky, zelená tráva, jarní polní květiny, hlína, různá semínka

Barvy: světle zelená, bílá, hnědá, žlutá

Potraviny: výhonky a klíčky, ruzná semínka (slunečnice, sezam, dýňová semínka), vejce, šalvěj

Rituál: oslavný věnec, je dobré si stanovit cíle na delší období


Vítání jara

Oltář si ozdobte květinami. Prostor kolem oltáře by měl hýřit barvami a rozmanitými vůněmi. Do ošatek uložte nazdobená červená, zelená a žlutá vejce. Do středu oltáře postavte žlutou svíci a ozdobte ji červenými a zelenými stuhami. K oltáři si připravte koláče a bílé víno. Vlasy si ozdobte květinami a barevnými květinami.
Uzavřete kruh obvyklým způsobem a přivítejte bohyni jara, krásnou Eosté.

Krásná panno, holubice bílá, bohyně Eosté,
Voláme tě !
Zem je ještě ztuhlá a vzduch mrazí,
Zima však ztratila svou sílu a my vítáme tvou vládu,
Rozprostři svá křídla a přileť mezi nás
Svým teplem dej zemi nový život.
Vítáme tě jaro
Vítáme tě královno svítání, krásná Eosté

Z připravené ošatky si každá žene vezme jedno vejce. Drží ho v obou rukou a zahřívá svým teplem. Tiše se soustředí a vnímá, jak do vejce vniká její energie. Cítí, jak se tajemný, skrytý zárodek života stává jejím druhým já, které roste a každou vteřinou sílí. Všechny skryté touhy ženské duše jsou uvnitř a brzy zesílí, aby se mohly zrodit. V klidu a beze spěchu si každá žena promítne do vejce své naděje a svým vnitřním zrakem sleduje, jak zárodek její touhy roste až skořápka praskne a její nejskrytější přání spatří světlo světa.

Pod rozprostřenými křídly bohyně se promítají v mysli žen obrazy jejich budoucnosti. Každá žena cítí sílu, která v ní roste. Své vejce si schová, aby jej mohla nazítří věnovat tomu, pro kterého buší její srdce.

Poděkujte bohyni za její přízeň a vhoďte jeden koláček a trošku vína do ohně, jako úlitbu. Potom si navzájem sdělujte své pocity. Jezte koláčky a pijte bílé víno. Přejte si sílu a úspěch. Radujte se z jara, které přišlo.

Sabat u příležitosti svátku Ostara

Vztyčte oltář, zapalte svíce a kadidlo a utvořte kruh, vše nejlépe ozdobte květinami a příslušnými ozdobami (květinami se můžete ozdobit i vy samotní). Na oltář umístěte rozkvetou rostlinu v květináči. Misku (kotlík) naplňte květy a vodou. Proneste modlitbu za požehnání, proveďte invokaci bohů.

Pohlédněte na květinu a proneste:

Bohyně se osvobozuje z ledového vězení zimy, přichází obroda přírody. Země se znovu zazelená, a vánek přináší opojnou vůni květin. Toto je čas počátku, čas regenerace sil Života, Bůh Slunce roste a stoupá, dychtivý, jak už mládí bývá, přináší příslib léta.

Zdvihněte květinu a držte ji v rukou, soustřeďte se na to, abyste jí předali energii, poté ji postavte opět na oltář (je-li vás více, květinu si podávejte mezi s sebou). Poté odříkejte:

Tak, jako miluji tuto květinu, nechť miluji i vše v přírodě, neboť taková je dávná cesta Wiccy, milovat přírodu a její děti.

Následuje meditace, prostá slavnost. Zrušte kruh, pojezte.

Zaříkadlo dle Scotta Cunninghama:

Rozdělávám dnes tento oheň, činíc tak v přítomnosti Mocných, prosta zášti, prosta žárlivosti, prosta závisti, prosta strachu z nicoty, s úctou k velkým bohům. Voláme vás, Ó velicí, světlo života, sviť nám jako jasný plamen, veď nás jako hvězda nad našimi hlavami, ať kráčíme po rovné cestě, zažehni v našich srdcích plamen lásky k bližním, k nepřátelům i přátelům, všem našim příbuzným, k veškerému tvorstvu na širé Zemi, milosrdný sinu Diany, od těch nejprostších živoucích tvorů až po jméno stojící nade všemi, Dryghtyn.


Zdroj: Velká učebnice čarodějnictví a magie; A Guide for the Solitary Practitioner.
Zdroj rituálu: mlhyavalonu

Imbolc (Hromnice, Brigantia, Imbolg)

27. ledna 2011 v 14:15 | Moraea |  Sabaty

Kdy: 1. únor nebo první úplněk ve znamení Vodnáře
Období svátku: Hromnice

Je to druhý hlavní svátek - slavnost Panny jakožto příprava na růst a obrodu. Název pochází od slova oimelc, které znamená ovčí mléko.

Původně byl zasvěcen bohyni Brigit, v křesťanské době byl přijat jako den sv. Brigity. Ve Skotsku je tento svátek znám také jako Là Fhèill Brìghde, v Irsku jako Lá Fhéile Bríde a ve Walesu jako Gŵyl Fair. Ve stejný den je slaven křesťanský svátek Hromnice.

Imbolc je také tradičním časem předpovídání počasí. Důležitou součástí svátku je oheň a očištění.

V novopohanském náboženství Wicca je Imbolc je označován jako "svátek světel" a pojí se k živlu ohně. Je to svátek ženství, uzdravení a inspirace. O tomto svátku mladý bůh dosahuje dospělosti a společně s Bohyní se vrací z podsvětí, kde zůstává jen starý bůh, jehož moc (projevená jako zima) už mizí. Někteří jej slaví jako nový rok. K jeho tradicím patří rozžínání všech světel.

Symboly zimy se hází do ohně. Voda se nalévá do kotlíku. Voda z kotle změní zimní Stařenu na Jarní pannu. Vychladlou vodou se potom omývá obličej.

Zapaluje se celkem 13 svíček tj. počet lunárních měsíců v roce. Oltářní ubrus a svíce by měly být na tento svátek hnědé.

Výzdoba: "koruna světla" (kruh složený ze svíček), jeřabiny, myrta

Barvy:
bílá, červená, růžová, žlutá, hnědá, zelená

Potraviny: bílé víno, vanilka, česnek, paprika, karí (pálivé koření, která vzdává slunci hold)

Rituál: symbolika klíčení jara

Imbolc


Zdroj: Velká učebnice čarodějnictví a magie; různé weby

Yule (Alban Arthuan,Zimní slunovrat)

27. ledna 2011 v 13:41 | Moraea |  Sabaty

Kdy:
21. prosinec
Období svátku: Zhruba odpovídá křesťanským Vánocům.
Zvyky:
Obvykle se vyzdobují příbytky, zapaluje se oheň apod.
Význam: Vedlejší svátek, smrt a znovuzrození boha Slunce. Nejkratší den, nejdelší noc. 

Ve Wicce je Yule nejtemnějším dnem roku, ale právě od tohoto dne zase začne světla přibývat. O tomto svátku se totiž narodil Bohyni syn, který je budoucím bohem (starý bůh stále ještě žije, ale už spíš jen dožívá).  
Je to vhodná doba pro věštění, někteří jej slaví jako nový rok. 

Podle původních  keltských zvyků se jako symbol tohoto svátku používal malý živý stromek osazený ve vhodné nádobě a ozdobený. Tak vznikl náš vánoční stromek.

Říká se, že v tento den by si měl člověk postavit perníkovou chaloupku, která má připomínat co nejvíce jeho obydlí a potom se o ni rozdělit se všemi, kdo žijí s vámi pod jednou střechou.

V den slunovratu není třeba jen tiše přemítat nad pomíjivostí a znovuzrozením, ale je třeba také žít :o) Proto Vám uvádím na ní recept na:

Yulský dort
5 vajec, 120 g moučkového cukru, 250 g mletých ořechů, tlučená skořice, hřebíček, tuk a mouku na vymazání formy.
Žloutky utřeme s cukrem do husté pěny. Vmícháme ořechy, skořici a hřebíček. Po částech vmícháme sníh z bílků. Těsto rozetřeme do formy. Velmi zvolna pečeme. Vychladlý dort polijeme čokoládovou polevou.

Výzdoba:
cesmín, břečťan, jmelí, kadidlo, jehličí, borovice, zlaté svíce

Barvy:
zelená, červená, zlatá, bílá i nachová

Potraviny:
ořechy, sušené ovoce, jablka, vepřové maso, zvěřina, pivo, víno a ibiškový čaj.

Rituál: hluboká meditace

Další názvy: Zimní slunovrat, Midwinter, Alban Arthuan, Kračun Živel je Země a světová strana je Sever.

Je to vedlejší svátek, který vyznačuje smrt a znovuzrození boha Slunce.
Nejkratší den, nejdelší noc. 


Zdroj: Velká učebnice čarodějnictví a magie; různé weby

Samhain (Samain) - Keltský nový rok

27. ledna 2011 v 12:54 | Moraea |  Sabaty

Kdy: v noci z 31. října na 1. listopadu (tedy přesně v půli mezi rovnodenností a slunovratem)
Obdoba svátku: Svátek všech svatých, Halloween
Zvyky: návrat zesnulých na jedinou noc, svíčky a světla ukazující zesnulým cestu, loučení se starým rokem, malování obličejů na ochranu před zlými duchy, druidské obřady

Samhain byl přechodem od světlé, plodné, teplé části roku, do části temné, mrazivé, nejisté. Tento den byl vnímán také jako doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých.

Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí. Když byla na začátku 1. stol.n.l. keltská území dobyta Římany, začaly se prolínat keltské a římské zvyky, a ke svátku Samhain se začal slavit i konec úrody.

O Samhainu se také provádělo mnoho magických úkonů, od věšteb až po zajišťování si dalšího dobrého roku oběťmi a pálením figurím symbolizujících špatné vlastnosti a obecně zlo.

Patronkou tohoto poněkud strašidelného svátku byla neméně tajemná a strašidelná keltská bohyně Cailleach, která byla spojována se smrtí - ale také se znovuzrozením.

V tento den připadá možnost "zbavit" se svých špatných návyků a slabostí:

Na kousek pergamenu nebo papíru bychom měli napsat svoje zlozvyky, kterých bychom se rádi zbavili a spálit je v ohni při rituálu.

Výzdoba: podzimní květiny, dýně, šišky, koště

Barvy: oranžová, hnědá, bílá, zlatá, stříbrná

Potraviny: ořechy, jablka, dýně, svařené víno, mošt, koláče

Rituál: meditace, symbolicky je zde završen "starý" rok






Zdroj: Velká učebnice čarodějnictví a magie

Čínská mytologie

26. ledna 2011 v 16:02 | Madadh |  Mytologie

Čínská mytologie
je soubor čínských bájí, pověstí a kulturní historie, předávaných ústní nebo písemnou tradicí. Zahrnuje mýty o založení čínské kultury a čínského státu, popisuje přírodní katastrofy a skutky bohů a hrdinů. Podobně jako u jiných mytologií, i zde lidé v minulosti věřili, že alespoň část těchto příběhů byl skutečný zápis jejich historie. Některá témata mají i více převyprávěných verzí.

Stvoření světa

Existuje šest verzí popisující stvoření světa. V první vystupuje bohyně Nu Kua, která pomocí svých sedmdesáti proměn dala tvar všemu. Jiné dvě verze líčí stvoření světa vzájemným působením sil Jin Jang. Ve čtvrté verzi se popisuje příběh o bohovi Čuan Su, který poroučí svým dvěma vnukům Čchungovi a Liovi, aby navždy nesli nebesa a stlačovali zemi, čím je od sebe rozdělují. Další verzi nalezneme v knize Čuang, kterou napsal někdy ve 4. století př. n. l. filosof Čuang Ce. Vystupuje zde bůh Chun-tun, který svou smrtí dá vzniknout vesmíru. Poslední mýtus vypráví o obrovi Pchan Kuovi, polobohovi s lidskou podobou. Pchan Ku umírá a různé části jeho těla se přeměňují na různé věci na zemi: z dechu se stane vítr, z končetin hory, z hmyzu na jeho těle se staly lidé, aj. Jiná varianta příběhu spojuje mýtus o Pchan Kuovi a Jin a Jang.

Stvoření lidstva

V mýtech o vzniku lidí se opět vyskytuje obr Pchan Ku a Jin a Jang. Objevuje se zde i bohyně Nü Kua, která lidi vytvořila pomocí hrnčířského kruhu
z žlutého jílu. Když již nemohla dál tvořit, namáčela provázek v bahně a vystřikující kapky se měnili v lidi. Zatímco lidé ze žlutého jílu tvořili vyšší bohatou a šlechtickou část společnosti, lidé z bahna tvořili chudé z nižších vrstev.
Čínští bohové a bytosti

Čínští bohové a bytosti:

Ao - Obrovská a silná mořská želva Ao je mytické zvíře, jež spojuje zemi s nebesy. Podle jiného podání nese zemi na hřbetě. Ráda požírá oheň, a proto ji lze často vidět na hřebenech chrámových střech.

Babička Meng - Jednou z nezapomenutelných postav budhismu je vznešená dáma, jež stojí po boku desátého pekelného krále a duším očištěným strašlivými mukami podává nápoj zapomnění, který slučuje všechny chuti - sladkou, kyselou, hořkou, ostrou i slanou. Když duše tento nápoj požije, nepamatuje si po znovuzrození předchozí pozemský život ani muka, jež musela v pekle vytrpět. Podle pověsti byla babička Meng velice zbožná budhistka, která žila za dynastie Západní Chan (206 př. n. l. - 25 n. l.) a nabádala k mírumilovnému a vegetariánskému životu. Když v osmdesáti letech skonala nakázal Nefritový císař, aby v pekle nastoupila službu jako milosrdná dáma jež smí připravovat nápoj zapomnění.

Bardo - Posmrtný mezistav, který trvá 49 dní. Návod, kterak se v tomto mezistavu správně chovat, podává Tibetská kniha mrtvých.

Bílý tygr - Démonské a velice obávané taoistické hvězdné božstvo (Pajchu), jež prý požírá plod v matčině lůně. Aby ho příznivě naladili, zobrazují jej často jako mladého generála, většinou v životní velikosti, ve skvostné zbroji a s magickým mečem v pravici. Jinak je symbolem západu, podzimu, ochráncem zemědělství a strážcem před zlými duchy. Jeho protějškem je Zelený drak, který vládne východu.

Bohyně světla - Čun Tchi pochází původně z hinduismu a je známa též jako Tchien Chou a Tchou Mu. Má velký význam v tantrickém buddhismu. V jedné ruce drží slunce a druhou zvedá měsíc. Lze ji však vidět i s více rukama, vniž má vždy tyto atributy: luk , oštěp, válečnou sekeru, meč, vlajku, dračí hlavu, pagodu, lotos, kolo, válečný vůz, slunce a měsíc. Může mít i tři obličeje
Draci - Dozírají na pořádek na zemi, chrání poklady.

Čcheng-chuang - Tohoto městského boha většinou provázejí dva soudci mrtvých - Mo-men a Niou-tchou. Městskému bohu byly ve staré Číně zbudovány nesčetné chrámy. Čcheng-chuang vede knihu o všech skutcích obyvatel města a po jejich smrti referuje v podsvětí.

Čchi-lin - Symbol dlouhověkosti, vznešenosti, štěstí, mírumilovnosti, spravedlnosti a hojného potomstva. Jedno z nejpozoruhodnějších mytických zvířat, považované za čínskou verzi jednorožce, třebaže může mít až tři rohy. Má jelení tělo, volskou oháňku, koňská kopyta anebo pět prstů na nohou a rybí šupiny, někdy bílousrst. Občas mu z těla šlehají plameny. Čchi-lin se dožívá tisíce let. Tento dobromyslný tvor je býložravý a pije jen čirou vodu. Ukazuje se pouze za vlády dobrého císaře nebo když se má narodit světec. Blahopřání s chlapcem jedoucím na čchi-linu a držícím lotosový stonek a moldánky znamená "Kéž by ti byli dáni synové, kteří bez přestání budou stoupat stupeň po stupni"

Čtyři diamantoví králové - V každém větším čínském buddhistickém klášteře stojí čtyři obrovské sochy nebeských strážců, kterým se rovněž říká čtyři nebeští králové neboli "čtyři nebeští mahárádžové", což svědčí o jejich indickém původu. Převzal je však jak buddhismus, tak taoismus.Původně určitě představovali čtyři světové strany a čtyři roční období.

První je pán severu Vaišravana (Pi-ša-men) s přídomkem "Ten, který hodně slyšel". Jeho atributem je krysa nebo ještěr, jenž vládne čarovnými silami.

Dhrtaráštra (Č Kuo) - je pánem východu, "Ochránce království", jeho atributem je velká loutna, jíž ovládá větry.

Třetí strážce je Virúdhaka (Ceng Čang), pán jihu, s pířídomkem "Zmnožená velikost". Třímá kouzelný meč "Modrý oblak", kterým vyvolává vítr.

A poslední, Virúpákša (Kuang Mu), vládne západu, má přídomek "Velké oči" a po boku deštník. Když tento deštník otevře na celém světě se setmí.

Všichni čtyři jsou považováni za ochranné bohy buddhismu. Nebude-li se dbát Buddhova učení, přestanou svět chránit. Vzhledem k tomu, že ovládají přírodní síly, mohou velice rychle a snadno zasahovat i do lidských osudů.

Čtyři ušlechtilé pravdy - Jádro Buddhova učení stručně shrnují "čtyři ušlechtilé pravdy".

1. Na tomto světě je všechno samá strast.
2. Příčinou strastí je "žízeň", tedy chtivost, tužby, choutky, která vede k věčnému znovuzrozování.
3. Když se potlačí žízeň, strasti ustanou.
4. K potlačení žízně a tím k odstranění strastí vede osmidílná stezka:

správný názor, správný záměr, správná řeč, správné chování, správné žití, správné úsilí, spráná
bedlivost, a správné soustředění.

Čung-li Čchüan - První v řadě Osmi nesmrtelných, zvaný také Chan Čung-li, žil prý jako filozof za dynastie Čou (1122-221 př. n. l.) a pátral po tajemstvích přírody. Nakonec objevil elixír života a prášek proměny. Vypráví se příběh, že jednou šel kolem hřbitova a spatřil ženu, jak mává vějířem nad hrobem. Podivil se a zeptal se jí, proč to dělá. "Muž mi řekl," odpověděla, "že se smím opět vdát, až uschne země na jeho hrobě. Teď mám ctitele a ráda bych se vdala." Čung-li Čchüan se nad ní slitoval a nařídil svým duchům, aby jí se sušením pomohli. Žena mu za to věnovala vějíř. Když to vyprávěl své ženě, rozhořčila se a řekla, že ona by na něj tak brzy nezapomněla. Čung-li Čchüan o jejích slovech přemýšlel a rozhodl se, že ji vyzkouší. Předstíral nemoc, zemřel a pomocí prášku proměny se změnil ve sličného mladíka. Ucházel se o svou ženu a dělal jí nabídky k sňatku. Už za několik dní souhlasila. Pak po ní požadoval mozek zesnulého muže jako neklamný důkaz její náklonnosti. Žena souhlasila a otevřela rakev. Ta byla k jejímu úžasu prázdná a ctitel se v té chvíli rozplynul v oblak. Pochopila, co se stalo, a z hanby se oběsila. Čung-li je zobrazován jako tlouštík s obnaženou hrudí a dlouhými vousy. Jeho atributy jsou broskev nesmrtelnosti a vějíř, jimž dokáže zklidnit rozbouřené moře.

Démoni - Široce rozvětvená víra v démony ve staré Číně zaměstnávala zančný počet zaklínačů, šamanů a exorcistů, neboť tito neblazí duchové se museli usmiřovat nebo zahánět. Představovali si je v lidské, zvířecí nebo kombinované podobě. Rozlišovalo se mezi přírodními duchy žijícími ve vodách, skalách enbo v zemi a mezi démony, kteří bloudí jako hladoví duchové. Obáváni byli především démoni nemocí, protože mohli postihnout nejen jednotlivce, ale i celé kraje.

Deset podsvětních králů - Soudci, kteří předsedají pekelným soudům a udílejí duším zesnulých tresty podle závažnosti jejich hříchů.

Devět starých trestů - Pokuta, výprask, zbičování, vypálení cejchu, uříznutí nosu, useknutí chodidel, kastrace, smrt a vyhnanství

Devět dračích synů - Říká se, že "božský drak má devět synů a každý z nich je jiný".

Pi-si má zálibu v literatuře, vídáme ho proto na hlavicích stél, jež nesou na krunýři želvy.
Pa-sia udrží i ty nejtěžší předměty a lze ho vidět ve spodních částech staveb.
Pchu-lao miluje hluk a rámus, a proto bývá zobrazován na zvonech a gonzích.
Čchao-feng je dobrodruh, nejraději leze na střechy chrámů a domů, takže ho vídáme na okapech.
Čch-wen má rád vodu, tudíš bývá na mostech nebo jako ochrana před požárem na střechách.
Suan-ni vypadá jako lev a rád odpočívá, Buddha ho přijal do svých služeb, a proto je vyrytý do jeho trůnu.
Čchiou-niou nalezl zalíbení v hudbě a nachází se na kolíčcích houslí.
S posledními dvěma syny však není radno si zahrávat, protože Ja-c je chladnokrevný brach, který rád zabíjí a provází kata při popravách, a Pi-chan je horkokrevný rváč a bývá zobrazován jako strážce na vratech vězení.

Dračí kůň (lung-ma) - Je mytická bytost Žluté řeky. Před miliony a miliony let prý svobodně a nespoutaně brázdil vlny Chuang-che. Když ho bohové konečně zkrotili, vyskočil vysoko nad vody a oddělil nebe a zemi. Na jeho hřbetě se však lesklodeset zlatých sluncí. To byl počátek života a čínské civilizace. Jeho hliněnou nebo dřevěnou sochu lze dodnes vidět v mnoha polorozpadlých chrámech při Žluté řece.

Fénix - Symbol jihu, slunce, léta, císařovny, nevěsty, dobré úrody. Tento kouzelný pták (feng-chuang) je znakem elegance a krásy. Tělo má zelené jako dobrotivost, krk bílý jako spravedlnost, hřbet červený jako slušnost, prsa černá jako moudrost a nohy žluté jako věrnost a hodnověrnost. S evropským fénixem nemá nic společného, je to ryze čínský symbol a původně se zřejmě jednalo o boha větru, protože jeho znak je odvozen ze znaku pro vítr (feng). Podobně jako drak má devět mláďat. Zvláště dráždivě a svůdné oči ženy se nazývaly ůočima fénixe". Jestliže je fénix zobrazen s drakem, drak znamená císaře a fénix císařovnu, ale mohou znamenat i nebesa a zemi. Když někdo marně hledal životního partnera, říkalo se, že neúspěšně hledá fénixe.

Fu-š - Bájný pták připomínající kohouta s lidskou tváří. Jeho hlas ohlašuje válku.

Kamenní lvi - Jako symbol spravedlnosti a upřímnosti se před chrám stavějí většinou dva kamenní lvi. Jeden je samec a levá tlapa mu spočívá na míči, druhý samice a pod pravou tlapou má lvíče.

Kočka - V Číně je kočka považována za užitečnou, ale i za démonickou bytost. Věřil se, že při nočních toulkách po střechách krade měsíční paprsky a může se díky tomu proměnit v ducha. Ale protože kočka (mao) je suzvučná s "osmdesátiletým", znamená obraz s kočkou a motýlem tolik co "Kéž by ses dožil sedmdesáti nebo osmdesáti let". Bohatství lze popřát obrazem, na němž kočka hledí na pivoňku. Kočka se švestkou a bambusem znamená "Přejeme ti pro všechny časy vysoký věk". Kočky jsou považovány za ochránkyně housenek bource morušového, protože hubí myši. Tím získaly pověst, že mohou z domu vyhánět i zlé duchy. Vstoupí-li do domu cizí kočka, znamená to chudobu, a když se kočka omývá prackami, zvěstuje příchod cizince. Kult kočky byl doložen v provincii Kan-su a v tchajwanském městě I-lan mají dodnes chrám Kočičího boha.

Králové démonů - Lamaističtí ochránci světa žijicí na hoře Méru. V umění jsou zodobňováni následovně:

Vaišravan,pán severu,drží v levici vítěznou korouhev nauky,v pravici stříbrnou krysu chrlící šperky.
Dhrtaráštra, pán východu, hraje na loutnu.
Virúdhaka, pán jihu třímá v pravici meč a má přilbu z kůže sloní hlavy.
Virúpákša, pán západu, drží v pravici hada a v levici stúpu.

Krev - Symbol života. Červená kre je sídlem duše. Obrazům a sochám bohů se malují oči krví a tím se jim vdechne duše.

Krotitel démonů - Za velkého krotitele démonů a ochránce přede všemi zlými duchy, kteří vyvolávají nemoci, je považován zejména Tchaj-pao-kung, kterého lze v chrámech snadno poznat, protože jednou nohou šlape na kočku. Ze které doby toto božstvo pochází, není známo, ale podle legendy byl posledním z třinácti bratrů, které zabili démoni. Šel do učení k jednomu taoistickému excorcistovi a potom se vrátil do rodné vesnice ve Fu-ťienu, aby ji zbavil démonů. Démoni se proměnili v kočky, ale Tchaj-pao-kung jejich lest odhalil a všechny je usmrtil.

Kruh - Symbol dokonalosti a celosti. Kruh s bodem uprostřed je sluneční symbol a symbol kosmického počátku. V taoismu symbolizuje nejvyšší absolutno, jež v sobě shrnuje vše. Z kruhu se vyvinuly základní složky jin a jang a znich vše ostatní.

Ku-chun - Hladová, bloudící duše zesnulého, jež nemá na zemi příbuzné, kteří by se o ni starali a přinášeli jí oběti. Hladoví duchové bývají často i duše sebevrahů, protože nebe nedovoluje lidem ukončit život před uplynutím dané lhůty. Když se na ně při svátcích mrtvých nepamatuje, mohou způsobit hodně zla.

Loutna (pchi-pcha) - Je symbolem věrnosti a čistoty.

Lü Tung-pin - Ve skupině Osmi nesmrtelných je Lü Tung-pin třetí. rovněž se mu říká Lü Čchun-jang nebo Lü Jen. Poznáme ho podle dvou atributů, meče a oháňky na mouchy. Oháńku drží v ruce a dvousečný meč mívá většinou zavěšený šikmo přes záda. Údajně se narodil roku 755 v obci Jung-le v dnešní provincii Šan-si a kolem roku 800 se uchýlil do samoty, byl vystaven deseti závažným pokušením, všem však odolal a v padesáti letech dosáhl nesmrtelnosti. Ohnivý drak mu daroval kouzelný meč, s nímž táhl světem a krotil démony. Oděn bývá do bohatě vyšívaného modrého roucha, neboť modrá je nejdůležitější barvou taoistů. V mžiku se dokáže přeměnit v ducha a opět v člověka. Proto je považován i za patrona taoismu a různými sektami za patriarchu, za předka Lü. Stal se patronem kejklířů, komediantů, kouzelníků, holičů, knihkupců a majitelů malých krámků. Kandidáti zkoušek ho prosí, aby jim ve snu vnukl správné odpovědi. Jeho spis se stal základem učení taoistické sekty Dokonání pravé skutečnosti. Je spojován s medicínou a zná kouzla, jak zkrotit divokou zvěř.

Lu Wu - Bohyně v podobě tygra s devíti lidskými hlavami a devíti ocasy.

Ma-mien a Niou-tchou - Pekelní poslové a pomocníci městského boha. Ma-mien má koňskou hlavu a Niou-tcou buvolí. Jejich sochy lze vidět v chrámu městského boha.

Most bez návratu - Jeden z pěti mostů, který zesnulý musí přejít cestou do podsvětí, aby se dostal k pekelným soudcům. Dobří lidé se na tomto mostě nemají čeho bát, neboť je ochraňuje "Nefritová dívka" a "Zlatý hoch", darebáky však pekelní démoni srazí do vody hemžící se hady.

Mýtická zvířata - V Číně se za všech dynastií vytvářel obrovský počet bájných zvířat z kamene, zvláště z nefritu, z hlíny, dřeva a bronzu. Velikost, tvar ani barva nebyly dány takže umělci mohli ztvárňovat všemožná monstra, sedící, stojící, plazící se, krčící se - v mnoha případech s rozevřenou tlamou a velkýma očima. Jednoznačným úkolem těchto chimér bylo odvracet nebezpečí, a proto často sloužily jako pohřební milodary.

Nan-tou a Pej-tou - Tito dva bohové mají zásadní význam pro osud člověka, neboť se jedná o hvězdná božstva Jižního a Severního pólu. Pej-tou spravuje registr, v němž je zanesena délka života, takže ví, kdy musí člověk zemřít. Oproti tomu Nan-tou má seznam, v němž jsou zaneseny dobré a špatné skutky, a podle něj určuje, zda by se stanovená délka života určitého člověka nedala prodloužit.

Nan-tou bývá zobrazován jako bělovlasý a bělovousý bůh v modrém rouchu se svitkem, otevřenou knihou nebo štětcem a Pej-tou s černým obličejem, černými vlasy i vousy a s přímo démonickým vzezřením, v rukou má tabulku, meč nebo oháňku na mouchy. V Kantonu a okolí se namísto nich uctívá C-wej ta-ti, kterého považují zastrážce Knihy osudu. Tomuto významnému hvězdnému božstvu se také říká "Veliký císař purpurových nebes" a je¨považováno za mocného krotitele démonů. Zobrazováno bývá, jak pouze v kalhotách jede na bájném zvířeti, v rukou má psací tabulku a za sebou korouhev, na níž je upevněn meč.

Nebeský pes - Zlověstné taoistické božstvo, které se snaží uloupit duše malých dětí. Podobně jako Bílý tygr i on je zlé zvězdné božstvo, jež lze při zatmění Měsíce zahnat jedině rámusem. V šachu ho však většinou drží Čang sien a Er-lang Šen, bozi, kteří se ujímají zejména novorozenců.

Nebeský pohřeb - Starý tibetský pohřební rituál, kdy se zesnulý přenese na opuštěné, ale každému obyvateli kraje známé místo. Mniši tělo rozřežou a předhodí supům, "božím poslům", kteří duši zesnulého vynesou na nebesa. Jedno takové místo je nedaleko kláštera Sera.

Nebožtík - Ve staré Číně se věřilo, že zesnulého je nutné uložit na bezpečném a klidném místě, jinak jeho duše nenalezne klid. Rodinní příslušnící proto zesnulé převáželi domů, i když skonali velice daleko. V případě, že tato přeprava byla vyloučena, požádali kouzelníka, aby tělo přemístil. Věřili, že při určitých zaklínáních se tělo zvedne, dostane se domů a uloží se do hrobu. Takového "živého" mrtvého však kouzelník mohl přinést k vykonání dobrého skutku, nebo naopak navést ke spáchání zločinu, i vraždy.

Nirvána - V buddhistickém katechismu je nirvána ("vyvanutí") popisována jako stav mysli a ducha, v němž po bytí a požitku uhasly, a proto pohasla i každá vášeň, touha, žádost, nenávist, strach a bolest. Je to stav, který dokonalého arhanta zbaví všech strastí a vysvobodí ho z řetězce znovuzrození.

Nosorožec - V době poslední dynastie (1644-1757) symbol vojenského hodnostáře devátého hodnostního stupně. Roh nosorožce byl považován za magickou nádobu a šťastný symbol učenců. Věřilo se, že když se do něj nalije nápoj, lze poznat, zda není otrávený. V čínském lidovém lékařství se prášek z tohoto rohu používá jako prostředek na zvýšení potence.

Osm nectností - Buddhista se musí vyvstříhat zejména těchto osmi nectností: pýchy, nenávisti, závisti, hamižnosti, žádostivosti, žárlivosti, nevědomosti a pochyb.

Osm nesmrtelných - V případě Osmi nesmrtelných (pa-sien) se původně jednalo o historické nebo bájné postavy, které byly později prohlášeny za božstva. Žili v různých dobách, zkoumali tajemství přírody a postupně si vyvinuli nadpřirozené schopnosti. Uměli se prý zneviditelnit, dovedli přeměňovat kameny ve zlato, dokonce oživovat mrtvé. Časem se jejich sestava ustálila na skupinu osmi. Každý z Osmi nesmrtelných má atribut, ale nikomu z nich nebyl postaven chrám, neboť se říká, že jejich domovem jsou "Ostrovy nesmrtelných" ležící daleko ve Východočínském moři a běžným smrtelníkům nedostupné. Každý 1000, 3000 nebo 9000 let navštěvují Královnu matku Západu, Si-wang-mu a dostávají od ní "broskve nesmrtelnosti". Jsou to Čung-li Čchüan, Čang Kuo-lao, Lü Tung-pin, Cchao Kuo-ťiou, Li Tchie-kuaj, Chan Siang-c, Lan Cchaj-che a Che Sien-ku. Umění je většinou zobrazuje po třech nebo všechny najednou, samostatně jen zřídka.

Pavouk - Nositel štěstí. Když se pavouk spouští po vlákně, říká se, že "z nebe přichází radost".

Peklo - Buddhismus má osm hlavních pekel a ke každému z nich patří ještě další osm nebo šestnáct. Pekla se nacházejí pod zemí a v prostoru mezi světy. Buddhistické peklo je kruté, ale na rozdíl od pekla křesťanského a muslimského netrvá věčně, jedná se o jakýsi očistec, o průchozí stadium k dalšímu znovuzrození. Doba pobytu na tomto obávaném místě závisí na počtu a závažnosti zlých skutků, jež člověk za svého pozemského života napáchal. O způsobu potrestání rozhodují pekelní králové nebo soudci, kterým předsedá vládce podsvětí Jama. Pekelní králové mají k ruce velký počet pacholků, pomocníků a katů, jimž žádná duše neunikne. duše hříšníků, které zde opět mohou vnímat bolest, jsou smaženy, pečeny, vařeny, páleny, probodávány, rozřezávány,drceny, zkrátka vystavovány všemožným mukám. Po odpykání trestu se navrcejí do koloběhu znovuzrozování.

Čína před příchodem buddhismu peklo neznala. Taoisté je převzali a zredukovali na deset pekel. Tento hrůzný podzemní svět, který se v Číně prosadil už v prvním stletí našeho letopočtu, je organizován jako soud v Říši středu. Nejvyšším vládcem podsvětí je Tchaj-šan-jie (vládce Tchaj-šanu) zvaný též Tung-jüe ta-ti (Velký císař Východního vrcholu). Každému peklu předsedá jeden soudce a k ruce má celý aparát písařů, pomocníků, poslů a katů, které lze rozpoznat podle oděvů z tygří kůže. Z těchto soudců vynikají zejména tři, kteří jsou pověřeni zvláštními úkoly. Jedná se o seniora všech deseti, Je-luo-wanga, jemuž se také říká "král podsvětních soudů" a jehož úkolem je zasílat měsíční zprávu o případech projednávaných v podsvětí nejen Tchaj-šan-jiemu, ale i Nefritovému císaři. Druhý je Feng-tu ta-ti, "Veliký císař z Feng-tu", jmenuje se tak podle města Feng-tu v S-čchuanu, u nějž má být vchod do podsvětí. A třetí je Čchin-kuang-wang, kde probíhá předběžné šetření a duše se třídí podle dobrých a špatných skutků. Dobré duše putují rovnou do posledního pekla, v němž se připravují pro znovuzrození na zemi nebo dokonce pro přechod do Západního ráje, zatímco hříšnící musí v zrcadle sledovat veškeré své zlé skutky a potom podle závažnosti provinění přecházejí do příslušného, tedy druhého až devátého pekla. Ve druhém pekle jsou zloději a vrazi vláčení po velikém zamrzlém jezeře. Ve třetím pekle se trestají špatní synové, vzpurní vojáci, zrádní ministři a neposlušní sluhové. Ve čtvrtém pekle podvodníci, penězokazci a neplatiči zakoušejí ukrutná muka ve velkém krvavém jezeře. Trest v pátém pekle je psychologicky promyšlený, hříšník v něm sleduje dřívější život, srovnává ho se svým současným stavem a naříká nad vším, oč se sám připravil. Šesté peklo trestá rouhače a sedmé znesvěcovatele hrobů a svárlivce. Osmé peklo je souzeno všem, kdo zapomínají na své povinnosti, a deváté žhářům a popraveným vrahům. Když hříšník dospěje do desátého pekla, blíží se jeho znovuzrození. Bůh větru ho provede k Věži zapomnění, v ní mu babička Meng podá nápoj, po němž zapomene na své předchozí existence i na pekelná muka.

Pchan-ku - Podle nejstarších čínských mýtů o stvoření světa existovalo na samém počátku v oceánu chaosu kosmické vejce a v tom vejci kosmický trpaslík Pchan-ku s dračí hlavou a hadím tělem. Vejce s ním rostlo každý den o jednu stopu. Když uplynulo osmnáct tisíc let, vejce puklo a rozdělilo se na dvě části, na horní, lehkou a světlou, a na dolní, těžkou a tmavou, na jang a jin. Tak vzniklo nebe a země. Když Pchan-ku (nyní už obr) zemřel, vznikly z jeho těla všechny věci na zemi i na nebi. Vlasy se změnily v hvězdy, obočí v planety, kosti v kameny, zuby v kovy, slzy v řeky, semeno v perly, mícha v nefrit atd. Lidé však vznikli z jeho blech nebo z červů jeho těla. Bývá zobrazován v šatu z listí, někdy má rohy a drží slunce a měsíc.

Pcheng-cu - Oblíbená legendární postava taoistů, čínský Metuzalém. Patriarcha Pcheng-cu byl v roce 1324 př. n. l. ve věku 760 let stále ještě svěžím vysokým státním úředníkem. V roce 1258 údajně utekl s jednou dvorní dámou a měl s ní dva syny. Potom se oženil ještě s 19 ženami a přežil 54 synů. Nakonec zesnul ve věku tisíce let. Patriarcha Pcheng je idolem taoistů po zásluze, protože jejich cílem bylo nejen žít dlouho, ale najít i rostlinu nesmrtelnosti, z níž se dal vydestilovat "elixír života".

Zatmění Slunce a Měsíce - Dříve se věřilo, že v určitých nocích a v určitých dnech může nebeský pes pohltit měsíc nebo slunce, a proto se netvora snažili zahnat údery na gong a bubnováním.
Zeď duchů - Zeď za vstupní bránou, která bránila v pohledu dovnitř a musela se obcházet. Zabraňovala zlým duchům v přístupu do domu či usedlosti, neboť zlí duchové se mohou pohybovat jen v přímém směru.

Zemští duchové - Tak se říká nestvůrným sochám strážců hrobů, které se dávaly do hrobů hlavně za dynastie Tchang (618-907). Většinou bývají terakotové, ale mohou být i bronzové, kamenné nebo dřevěné. Měří půl metru až metr, leckdy i více, a představují velice expresivní strašidla, která měla nahánět hrůzu vykradačům hrobů a jiným vetřelcům. Mají lidský nebo zvířecí obličej, kolem nějš šlehají plameny, obrovské rohy a značně odstálé uši. Vždy jsou ve střehu a připraveni zaútočit.


Zdroj: z části Wikipedia; kniha Čínské mýty

Arabská / islámská mytologie

26. ledna 2011 v 13:24 | Madadh |  Mytologie

Arabská mytologie

nebo také Arabské pohanství, se týká souboru preislamických systémů víry praktikovaných do nástupu Islámu v oblasti úrodného půlměsíce. Tento systém vychází z raných semitských kultů a poté se stal základem a inspirací pro Islám, který vyznává víru v jediného boha Alláha (v té době monolatristický kult uznávající i existenci jiných božských entit). Aspekty této kultury jsou popsány Pohádkách tisíce a jedné noci, kde se mluví o entitách jako džini, ghůlové, létající koberečky, magické olejové lampy nebo postavy jako námořník Sindibád, Aladdin či Princ z Persie, stejně jako ve spoustě jiných knih.

Historie

První stoupenci v oblasti úrodného půlměsíce uctívali hlavně stromy, kameny, hvězdy a planety, kterým přisuzovali nadpřirozené vlastnosti. Bohové byli často symbolizováni kameny, které tvořili často svatyně, kde se uctívači setkávali. Předpokládalo se také, že bohové obývají stromy. Velmi důležitým centrem tehdejší víry se stala Ka'aba v oblasti dnešní Saudské Arábie. Ka'aba je kamenné místo s černým kamenem uprostřed, kde se uctívalo 360 bohů plus vládce měsíce Hubal, o kterém si spousta dnešních muslimů myslí, že se jedná o Alláha.


Entity arabské mytologie

Uctíváno bylo 360 bohů a jejich vládce Hubal, jenž byl měsíčním bohem.

Mezi další významné uctívané bohy patřili mimojiné tři bohyně:

Alilat
- kamenný idol uctívaný Araby v Mekce nacházejicí se v Taifu.

Al-'Uzzá
- Také jako "Ta nejmocnější"
- bohyně plodnosti, kterou a Hubala prosili Arabové, aby je ochránila před pohromami a válkami.

Manat
- bohyně osudu.

Další významní bohové byli Manaf, Wadd, Ta'lab, Dhu'l-Halasa a jiní. Rozhodující význam také měli různé nadpřirozené bytosti, duchové, elementálové a monstra mezi, které patří Džini, Ifríti, Maridové, Ghůlové a Bahamutové.

Částečný zdroj: Wikipedia

Vlastností živlů - Oheň

24. ledna 2011 v 18:12 | angel |  Živly

Po zdravotní stránce zastupuje: svaly, zrak a hlavu.
První živel vzešlý z Akáši.

Barva - Rudá
Klíčové slovo: Vůle
Označení v tarotu - Meče
Analogické Fluidum - Elektrické
Základní vlastnost - Rozpínavost, teplo

VLASTNOSTI

vitalita, aktivita, intenzivní prožitky ze života, nadšení, optimismus, rychlé akce, orientace, průbojnost

Základem světla je oheň, oheň je světlo. Takto definují živel ohně mágové. Každý živel má pozitivní a negativní aspekt svých vlastností. U ohně je to světlo, teplo, sucho a další za pozitivní rozklad, horko, vysoušení a další za negativní vlastnosti. Nesmíme si však představovat živel jako oheň, který známe běžně. Jde spíše o esenci základních vlastností.


Pět živlů a jejich astrologická přirovnání

23. ledna 2011 v 18:45 | Angel |  Živly

Existuje celkem pět živlů. Oheň, Voda, Vzduch, Země a Duch neboli Akáša.


Astrologická přirovnání

Oheň- Beran, Lev, Střelec           Voda- Rak, Štír, Ryby                


Země- Býk, Panna, Kozoroh        Vzduch- Blíženci, Váhy, Vodnář

Živly-obecně

23. ledna 2011 v 18:33 | Areme |  Živly
Živly představují čtyři základní principy projevu energie, které se projevují ve všech oblastech našeho světa. Tyto živly jsou pojmenovány podle materiálních látek, neboť mají podobné vlastnosti, ale s uvedenými látkami nemají nic společného, protože nemají materiální podstatu. Jakjiž bylo řečeno jedná se pouze o principy.

Luna a dny v týdnu

22. ledna 2011 v 16:43 | Moraea |  ○ Luna ○

Myslím, že tento přehled se Vám bude dozajista hodit. Já osobně jsem jej dříve ani nepouštěla z ruky :o)

Pondělí
Monday, "moon day", Měsíc. Podle tradičního podání den, kdy se koná černá magie. Jinak - věštění, léčení, astrální cestování. Aktivity týkající se vody, uklízení a očišťování domácnosti, starožitnosti, děti - to jsou oblasti spjaté s Lunou. Obecně není dobré konat magii, protože měsíční energie je vrtkavá a chaotická.

Barvy - bílá, stříbrná, šedá, perleťová

Úterý
Mars. Dobrý den pro magické konání týkající se sportu, boje, rychlých změn; zbraní, boje, konfrontace a sporů, "uniformovaných" osob, opravování, kupování dobytka a zvířat. Ideální den pro to dát auto do servisu, nebo doma něco opravit. Pro většinu druhů magie se nehodí, je lépe se držet přízemních věcí.

Barvy - červená, oranžová, bronzová

Středa
Merkur. Ideální den pro záležitosti zahrnující komunikaci, studia, přednášky, vzkazy, počítače, obchod, psaní, publikování, podepisování smluv; sourozence, sousedy; přátele; najímání zaměstnanců, učení se jazykům. Cesty na krátkou dobu.

Barvy - stříbrná, tmavě modrá, fialová

Čtvrtek
Thursday, Thor´s day. Thor - ekvivalent Jupitera. Společenské záležitosti, business, styk s cizinci, náboženství, filosofie, charita, publicita; expanze, růst; právní záležitosti. Daleké cesty.

Barvy -modrá, kovově modrá

Pátek
Friday, den Frey/Frigg, severská Venuše. Umění, koncerty, kultura; vztahy, rande; usmiřování konfliktů, půvab, spojenectví, luxus; kosmetika, dekorace, dárky; zábavní průmysl, párty, nakupování.

Barvy - zelená, růžová, bílá

Sobota
Saturday, Saturn. Vztahy se starými lidmi. Dobrý den pro pokládání základních kamenů staveb a koster čehokoliv. Také struktury, překážky, smrt, zákony, těžká práce, vytrvalost, zkoušky. Nemovitosti. Styk s kriminálníky, úředníky, spravedlnost. Dluhy.

Barvy - černá, šedá, tmavě hnědá

Neděle
Sunday, Slunce. Kariéra, zdraví, úspěch, veřejné vystupování, peníze, divadlo; autority, povýšení. Nákup, prodej, spekulace.

Barvy - žlutá, zlatá.


Egyptská mytologie

22. ledna 2011 v 12:19 | Madadh |  Mytologie

Od pradávna vzhlíželi obyvatelé nilského údolí a delty se strachem a úctou k mnoha jevům, které je obklopovaly. Některé z těchto jevů představovaly požehnání, jiné zkázu. Mezi člověkem a světem tajemných božských sil se ve starém Egyptě vytvořilo pevné pouto prostupující veškeré lidské chování. Některá božstva měla lidskou podobu, jiná zvířecí, další pak podobu stromů nebo zvláštních kamenů. 

Značné úctě se těšil sluneční bůh Amon,který postupně splynul s bohem Re a stal se první mezi všemi bohy. Dalšími nejvýznamnějšími bohy jsou např. Atum- bůh Slunce, Ptah-stvořitel světa, Sachmet- nejmocnější, obávaná a zároveň milovaná bohyně v mnohých městech, která velela poslům smrti a byla zodpovědná za epidemie, Tveret- bohyně hrošice, která pomáhala těhotným ženám a ochraňovala je, Hor ? bůh nebes a Sutech, jenž je nazýván červeným bohem. Byl představitelem nepořádku, násilí, bouřek a válek. Lidé znepřátelených národů byli v Egyptě považováni za Sutechovce. Ke konci egyptské civilizace docházelo k ničení Sutechových obrazů a soch. 

Egypťané věřili v božský původ některých zvířat. Kočka byla pokládána ve staré říši za božskou bytost. Pokud ji někdo zabil, zaplatil vlastním životem. Nebývá zvláštností, že utíká-li Egypťan z hořícího domu, vrhne se zpět do plamenů, protože si vzpomněl na kočku, která tam zůstala. Pokud kočka zajde přirozenou smrtí, obyvatelé domu si na znamení smutku oholí obočí. Posvátná zvířata byla zpravidla pochovávána tak jako lidé. Našlo se obrovské množství mumií beranů,ibisů,paviánů,sokolů,hadů,ryb a pštrosů,z nichž někteří měli dokonce i důstojné hrobky. Neslavnějším posvátným živočichem,zosobňující Egypt,byl nepochybně skarabeus. Egypťané v něm viděli boha Slunce-Rea. Skutečný brouk skarabeus před sebou valí kuličku výkalů,ovšem posvátný skarabeus byl často zobrazován s červenou koulí před sebou, která představovala vycházející Slunce. 

Za nejvyššího kněze a zprostředkovatele mezi všemi bohy a lidmi byl považován faraón. Chrámy sice sloužily hlavně k uctívání,kultu bohů,ale zároveň byli významnými středisky vzdělanosti, výchovy a umění. Téměř všichni egyptští faraóni považovali za svou povinnost vybudovat na počest boha novou stavbu. Vznikaly tak obrovské chrámové komplexy. V Egyptě se říkávalo, že na počátku nebylo nic,jen Nun. Byl to bezbřehý oceán, jehož vlny se vzdouvaly v nekonečných tmách. Potom se postupně z vodních hlubin začala zdvihat prahmota z písku a hlíny, až se vynořila nad vodu. A právě na vrcholu tohoto ostrůvku se objevilo hladké a dokonalé vajíčko. To prasklo a z něho vyskočil bůh Re, který vše okolo zaplavil zářivým světlem. Ihned se pustil do práce,stvořil své děti-boha země Geb a bohyni nebe Nud a stvořil a uspořádal celý svět.Nud udělala ze svého obrovského těla klenbu posetou hvězdami. Bůh vzduchu Šu- třetí syn Reův,uprostřed podepřel její břicho,vytvořil z ní nebeskou oblohu a oddělil ji od Země.

Egyptští bohové:

Amon (Amun) - bůh stvořitel; bůh plodnosti spojovaný s beranem a husou

Amon-Ré - vznikl spojením bohů Amona a Réa, nejvyšší bůh v době 18. dynastie

Anup (Anúbis)
- bůh se šakalí hlavou dohlížel na balzamování a doprovázel zemřelého "na druhou stranu". Strážce podsvětí

Apis (Hapi) - posvátný býk, zosobnění řeky Nilu. Syn Horův, ochránce pozůstatků zemřelých

Apop (Apópis) - démon v podobě velkého hada. Nepřítel boha slunce Ré. Vždy poražen Réem v jejich nekonečném boji. Snažil se nejrůznějšími nástrahami bránit bohovi Ré, aby mohl plout ve své lodi

Atum - bůh zapadajícího slunce

 - vzniká zrozením, po smrti se spojuje s Ka; je to něco jako duše,svědomí a vědomí

Bast (Baset) - ochránkyně města Pibaste; jejím posvátným zvířetem byla kočka

Bes - bůh hudby, lásky, štěstí a manželství. Znázorňován jako trpaslík

Eset, Eseta (Isis) - manželka Usirova a matka Horova. Bohyně s kouzelnou mocí využívanou ke konání dobra a hájení spravedlnosti. Nejuctívanější bohyně starého Egypta

Geb - bůh země, vegetace, chránil před hady a štíry. Syn boha vzduchu Šova a bohyně vody Tefnut. Se setrou a manželkou Nut měli děti Usira, Esetu, Sutecha, Nebhet. Bůh má často zelenou barvu

Hah - bůh času a nekonečnosti prostoru

Hapi (Apis)- posvátný býk, zosobnění řeky Nilu. Syn Horův, ochránce pozůstatků zemřelých

Hathor - bohyně radosti, nebe; ochránkyně žen, hudebníků a zemřelých. Matka a manželka boha slunce Réa Bohyně s kraví hlavou.Společnice Hóra

Hór - bůh nebe, slunce, světla; podoba sokola. Nebo s korunou Horního a Dolního Egypta. Syn Usira a Esety, sluneční bůh a ochránce královské moci. Později dostal lidskou podobu

Imhotep
- bůh léčitel; skutečný člověk, poradce a architekt faraona Džosera (26 st. př. n. l.)

Ka
- lidský dvojník představující životní sílu. Je nesmrtelný, vzniká při zrození. Zobrazen jako postava malého dítěte stojícího za osobou. Dodává mrtvému sílu pro život na onom světě. Po smrti se spojí s Bá

Khons
- měsíční bůh, později bůh léčitel

Maat
- bohyně pravdy, spravedlnosti, zákonosti a vesmírného řádu. Účastnila se obřadů "vážení srdce". Symbolem je peří

Min
- původně bůh plodnosti živitel lidí, stvořitel světa. Později se stal ochráncem poutníků a bohem cest. Zobrazen jako muž se ztopořeným penisem

Nebthet
- uznávaná především ve městě On (Héliopolis - dnešní Tell Hasan). Dcera boha země Geba a bohyně nebe Nuty. Sestra a manželka boha pouště Sutecha. Svedla svého bratra Usira a měla s ním syna Anupa - ochránce mrtvých. Nechbet - původně bohyně války. Spolu s bohyní Vadžet chránily a symbolizovaly Egypt. Bohyně s podobou supice, ochránkyně Horního Egypta

Neit
- bohyně války a umění, ochránkyně města Sai. Bohyně Dolního Egypta. Neit měla kouzelnou moc a ochraňovala před zlými sny.

Nut
- bohyně nebe. Manžel bratr Geb, děti Ré, Usir, Sutech, Eseta, Nebhet a Hor. Dcera Šova a Tefnuty. Zobrazovaná jako žena v předklonu opřená chodidly a dlaněmi o zem. Symbolem jsou hvězdy

Ptah
- bůh stvořitel, partner lví bohyně Sekhmet. Memfidský bůh. Mumifikovaný holohlavý muž s božským vousem a žezlem vas (symbol života, všemohoucnosti a stálosti). Později ztotožněn se Sokarem - Ptah-Sokar. Převtělen do býka Ápida (Hapi), jeho posvátné zvíře

Ré (Ra) - bůh slunce. Zobrazen se sokolí hlavou zdobenou slunečním diskem. Matka Nut otec pravděpodobně Geb. Nepřítelem je obrovský had - démon Apop (Apópis), se kterým svádí nekonečný boj a musí zdolávat jeho nejrůznější nástrany, aby mohl plout ve své lodi (slunce po obloze). Během noční pouti s beraní hlavou. Sluneční bůh z jehož slz vzešli lidé a zvířata

Renenet
- bohyně dětí

Sebek, Sobek - bůh krokodýl, bůh vody. Přinášel úrodu polí a rostlin

Sekhmet
- bohyně války, opak Hathor, společnice Ptaha spojovaná se lvicí a horkem pouště. Doprovázela faraona na válečných výpravách. Později se stala i bohyní lékařství, mohla však nemoc i přivodit

Seth
- bratr a nepřítel Usira, bůh zla spojovaný s pouští a temnotou

Sokar
- bůh mrtvých, pomáhal při stavbě hrobek a zádušních chrámů. Patron umělců a řemeslníků, zobrazován jako sokol nebo muž se sokolí hlavou. Chránil věčný odpočinek mrtvého

Sutech - bůh moře, bouří a pouště. Stal se symbolem zla, kvůli zavraždění svého bratra Usira

Šov
- otec Geb a Nuty, bůh vzduchu a světla. Syn boha Atuma

Tefnut
- bohyně vody. Sestra a manželka Šova. Vyobrazována jako žena se lví hlavou

Thovt
- bůh moudrosti, věd a umění, spravedlnosti, písma a řeči, lékařství. Spojovaný s opicí a ptákem Ibisem. Považován za srdce a jazyk boha Ré. Účastnil se obřadu "vážení srdce". Zobrazován se srpem měsíce, protože byl původně uznáván jako bůh měsíce

Usir (Osiris) - vládce podsvětí a pán mrtvých. Zavražděm bratrem Sutechem. Se svou manželkou Esetou (Isis) měli syna Hora. Bůh vegetace, smrti a znovuzrození

Vadžet
- bohyně znázorňovaná jako kobra - ureus. Ochránkyně Dolního Eypta, symbolizovala královskou moc a světlo. Oko slunečního boha

Vešebt
- Soška a dvojník-služebník zemřelého krále na onom světě 


Aztécká mytologie

22. ledna 2011 v 10:53 | Madadh |  Mytologie

Aztécká mytologie je bájesloví a základ náboženství Aztéků, obyvatel Aztécké říše. Vyznačuje se především velkým množstvím bohů (přes 1000), protože Aztékové osídlovali území dříve obývané rozvinutější civilizací a při podrobování cizích kmenů přebírali i jejich bohy.
Typickým rysem aztéckého (stejně jako předtím toltéckého) byli lidské oběti, boha Huitzilopochtiho v podobě slunce bylo nutné živit srdci a krví válečných zajatců aby měl sílu na svůj každodenní zápas se silami noci. Oběti bohu Xipe Torecovi byli stahováni z kůže kterou si pak oblékali jeho kněží.

Na počátku existoval pouze bůh Ometeotl,
který měl dva aspekty, muže (Ometecuhtli) a ženu (Omecihuatl), je také nazýván "Dvojjediným pánem". Jeho potomci byli čtyři Tezcatlipocové, prvním z nich byl Černý Tezcatlipoca (totožný s klasickým Tezcatlipocou aztéckých mýtů), pán noční oblohy spojený se severem, Bílý Tezcatlipoca (Quetazacoatl), spojený se západem, Modrý Tezcatlipoca (Huitzilopochtli), spojený s jihem a Červený Tezcatlipoca (Xipe Totec), spojený s východem. Zároveň s nimi vznikl i bůh Tlaloc
a jeho manželka Chalchiuhtlicue.

Soupeření prvotních bohů vedlo ke stvoření a následnému zničení čtyř jdoucích světů či epoch - "sluncí" - z nichž každé skončilo katastrofou. Prvním z věků je "4-jaguár", osídleno obry. Zde vládnul Tezcatlipoca, trval 676 let a po shození Tezcatlipocy Quetzacoatlem
do vod byl svět zničen jaguáry, jejichž silou byli obři vyhlazeni. Druhým věkem je "4-vítr" kdy naopak vládnoucího Quetzacoatla svrhl Tezcatlipoca, svět pak zničil obrovský hurikán a . Ve věku "4-déšť" vládl Tlaloc
a ukončen byl ohnivým deštěm seslaným Quetzacoatlem (je možné že se jednalo o vulkanický prach, což je v této oblasti poměrně častý jev). Věk čtvrtý "4-voda" ovládala Chalchiuhtlicue
a byl zničen potopou kdy se lidé přeměnili v ryby. Až potom nastal pátý věk "4-pohyb", ve kterém žijeme my.

Náš věk byl zahájen v Teotihuacánu
díky sebeoběti boha Nanahuatzina, který se vrhl do ohně a přetvořil se v nové, tj. páté slunce -
Nahui Ollin, a stoupá vzůru jako Tonatiuh - silný bůh slunce. Po něm se vrhne do ohně i bůh Tecucitzecatl, který se měl původně vrhnout do ohně místo Nanahuatzina, ale jež před plameny ztratil odvahu. K tomu, aby se však nové slunce začalo pohybovat, museli se bohové sami obětovat. Quetzacoatl
tedy každému z nich vyrval srdce z těla. Aztékové pak tento čin často napodobovali, aby slunce pak pokračovalo ve své pouti. Avšak i tento pátý svět bude zničen, velikým zemětřesením.

Hlavní bohové Aztécké mytologie:

Chalchiuhtlicue ("Sukně z jadeitu") - bohyně řek a jezer, manželka Tlaloca

Chicomecoatl - bohyně plodnosti a výživy

Coatlicue ("Hadí sukně") - bohyně země, matka Huitzilopochtiho

Huehueteotl - bůh ohně, nejstarší bůh

Huitzilopochtli - bůh slunce, válečníků a kmenový bůh Aztéků

Mictlantecuhtli - bůh podsvětí a smrti

Quetzalcoatl("Opeřený had") - bůh větru, jitřenky a večernice, jeden z ečtyř stvořitelů

Tepeyollotl - bůh země, jeskyní a tmy

Tezcacoac Ayopechtli - Bohyně porodů

Tezcatlipoca ("Pán dýmající zrcadla") - bůh noci, měsíce a zla a ničení, jeden ze čtyř stvořitelů

Tlaloc ("Ten který dává růst")- bůh vod a deště, u Mayů nazýván Čak, mezi Zapotéky Cosicho

Xipe Totec ("Pán stažený z kůže") - bůh setby, jara a klenotníků

Xochipilli ("Květinový princ") - bůh lásky, kukuřice, květin a her

Xochiquetzal - bohyně květin


Bytosti Aztécké mytologie:


Ahuitzotl - vodní démon

Tlalogueové - pomocníci boha Tlaloca

Durman obecný

19. ledna 2011 v 22:10 | Moraea |  Magický herbář

Latinsky: Datura stramonium
Čeleď: Lilkovité
Sbíraná část: Semena, listy
Živel: Voda
Polarita: Ženská
Planeta: Jupiter, Saturn
Znamení: Váhy

Celá rostlina je JEDOVATÁ (velice halucinogenní) 

Části rostliny které magik potřebuje se sklízí v sobotu za silného vlivu Saturnu a suší mimo dosah slunce. Durman se jako magická rostlina používal v mnoha kulturách již od starověku. V Mexiku se v nádobách ve tvaru durmanových plodů spalovala vykuřovadla, obsahující durmanová semena, listy durmanu se kouřily pro dosažení jasnovidného transu, medicinmani indiánského kmene Hopi žvýkali kořeny, aby mohli správně určovat diagnózu nemocných. V Indii se durman k poctě boha Šivy užívá jako afrodisiakum. Ve středověku se durman proslavil jako součást čarodějnických mastí, používaných při astrálním cestování, tzv. letu na sabat, ale i při čarování nejrůznějšího druhu. Postupy lidové magie doporučují rozházet kousky durmanu kolem domu, aby byl chráněn před zlými duchy. Vleklá nespavost může být odstraněna pomocí listů durmanu, vložených do bot postiženého, které se dají pod postel tak, aby špičkami ukazovali k nejbližší zdi. Moderní čarodějnice se může inspirovat uvedenými příklady.

Ze zdřevnatělého stonku durmanu si také můžeme zhotovit magickou hůlku. Vyhlédnuté rostlině již od jara zaštipujeme postranní výhony tak, aby vytvořila rovný kmínek; jeho výška určuje délku hole. Na podzim před prvním mrazíkem za vhodných astrologických podmínek rostlinu rituálně sklidíme. Odstraníme kořeny i větve, kmínek zbavíme vrchní měkké vrstvy a necháme vyschnout. Příjemné je, že narozdíl od holí z větví stromů není nutné provrtávat, neboť střed se uvolní pouhým seschnutím dřeně. Vnitřní dutinu naplníme fluidickým kondenzátorem a oba konce uzavřeme například krystalem křišťálu a kouskem upraveného jantaru. Po magickém posvěcení je hůlka připravena k použití.

Pokud budete nosit na krku váček s durmanovými semeny (nejlépe když jich bude 333), tak by kouzla namířená proti vám měla fungovat mnohem méně, popřípadě vůbec, nebo amulet alespoň zesílí vaše obraná kouzla. 


Dračinec

19. ledna 2011 v 22:00 | Moraea |  Magický herbář

Latinsky: Dracaena ...
Čeleď: Listnatcovité
Sbíraná část: Listy
Živel: Oheň
Polarita: Mužská
Planeta: Slunce
Znamení: Střelec

Z poraněného kmene vytéká krvavě červená míza, která se ve formě sušeného prášku prodává pod názvem "dračí krev". Tento prášek spolu s dračincovým dřevem se přidává do kadidel k umocnění jejich síly. Zapálením těchto kadidel se zvyšuje hladina dosažitelné energie. Dračinec je považován za ochrannou bylinu a užívá se při vysvěcení rituálních pomůcek (zejména meče). Podotýkám, že se bavíme o stromu, který roste v tropických krajích, nikoliv o domácích rostlinách (dračinec deremenský a lemovaný), tak je prosím netýrejte nařezáváním.



Dub letní

19. ledna 2011 v 21:50 | Moraea |  Magický herbář

Latinsky: Quercus robur
Čeleď: Bukovité
Sbíraná část: pupeny, kůra, listy
Živel: Oheň
Polarita: Mužská
Planeta: Mars, Saturn
Znamení: Blíženci
Barva: Tmavě hnědá, černá
Zvíře: Orel

Keltové věřili, že Dub přitahuje blesky, protože dub je prý mnohem častěji cílem úderů blesků, než jiné stromy. Dub se většinou nevysazoval před domy, aby nebyl dům vystaven tomuto "bleskovému nebezpečí". Ovšem na druhé straně se věřilo tomu, že dubové větve, listy, věnce a podobně mají sílu ochraňovat domácnost před zlem, před černou magiií etc.

V germánské mytologii je dub symbolem odvahy a dlouhověkosti. Je zasvěcen bohu Thorovi. Dub je též spojován v lidové magii se spojováním se se světem na druhém břehu. Dub umožňoval prý vstup do zásvětí.

KELTSKÉ POŽEHNÁNÍ MĚSÍCE DUBU
"Ať je požehnán měsíc Dubu. Ať je požehnán měsíc Síly v plném rozkvětu slávy. Ať mě naplní jeho energie a blaženství v tomto posvátném večeru, kdy na mne jeho světlo svítí. Požehnej mi na oplátku a sešli ke mně svou sílu svaté noci, o esbatu měsíce Dubu." 

Chceme-li prý pokácet dub, tak mu to musíme nejříve říct, aby o tomto našem chystaném činu věděl. Kácet dub by se mělo pouze za ubývajícího měsíce.
Pokácíme-li dub, musíme vedle tohoto místa zasadit žalud, protože duch dubu, by se neměl jinak kam přesunout. Zasadíme-li žalud vedle místa, kde stál původně dub, tak se duch stromu "přestěhuje" do zasazeného žaludu.
Když se chystáte sbírat větve, listy nebo plody dubu, tak si sebou musíte vzít do lesa víno. Dle pověr musíte dub odměnit - nalijete víno na jeho kořeny a duch stromu bude spokojen (a napojen).
Bude-li se nám zdát ve snu o dubu, tak to prý podle snáře znamená, že budeme bohatí a že nás čeká dlouhověkost. Ovšem každý snář nám o snu o dubu řekne něco jiného. Jinde zase najdeme, že nás čeká velké štěstí (což může korespondovat s tím, že budeme bohatí). A zdá-li se nám o dubu na kterém jsou žaludy, znamená to prý, že naši rodiče budou na nás pyšní, popřípadě, že budeme pyšní na své děti.


Divizna velkovkvětá

19. ledna 2011 v 21:32 | Moraea |  Magický herbář

Latinsky: Verbascum densiflorum
Čeleď: Krtičníkovité
Sbíraná část: květ, listy, kořen
Živel: Oheň
Polarita: Ženská
Planeta: Saturn
Znamení: Lev

Nosíte-li diviznu, může zahnat divoká zvířata a posiluje odvahu. Několik listů v botě vás ochrání před nachlazením. Pomocí divizny lze též získat lásku opačného pohlaví.

Umístěna v polštáři či pod ním zahání noční můry. V Indii se divizna považuje za nejmocnější ochranu proti čarodějnictví a zlým duchům. Věší se nade dveře, do oken a nosí v sáčcích. Vypuzuje démony a všechny zlé síly.

V Ozarsku se provádělo jednoduché milostné věštění. Muž šel na mýtinu, kde rostla divizna a ohnul ji tak, aby ukazovala směrem k domu milované ženy. Jestliže byla láska oboustranná, divizna se narovnala, jestliže žena milovala jiného muže, rostlina uschla.

Hřbitovní prach (v magii vzácně používaná příměs) může být nahrazen rozdrceným listem divizny. Mágové a čarodějnice používali při rituálech olejové lampy, jejichž knoty se vyráběly z měkkých stonků a listů divizen.

Symbolika:

Podíváme-li se na diviznu z hlediska symboliky, vidíme, že ze všeho nejvíce připomíná svíci. Pětiplátkové květy pak symbolizují svou pětkou duchovní působení. Svíce naznačuje, že bylina bude vhodná pro lidi, kteří usilují o duchovní vzestup co nejkratší, přímou cestou. Tito lidé odmítají i malé přestupky, třeba zalhaní v situaci, kdy milosrdná lež je příznivější, než krutá pravda. Ve svém okolí pak vzbuzují nebývalý zájem. Okolí se jim snaží "pomoci" tak, že je chce strhnout zpět, na svoji úroveň. Takto vyvolaným tlakem tito lidé trpí, přitom nejvíce jejich dechové ústrojí, které je duchovnímu vlivu vedle srdce nejblíže. Člověk trpí kašlem, který je výrazem sebeobrany tělesně již čistého organizmu, který však ještě není dostatečně vyčištěn duchovně. V takových případech velmi dobře pomáhá divizna.


Česnek domácí

19. ledna 2011 v 21:19 | Moraea |  Magický herbář

Latinsky: Allium oleraceum
Čeleď: Liliovité / Česnekovité
Sbíraná část: Cibule, listy 
Živel: Oheň
Polarita: Mužská
Planeta: Mars
Znamení: Štír

V magii se česneku užívá převážně k ochraně. V lidové magii byl bylinou bezpečí a očisty. Přidával se prý i do některých kadidel. Neznám však ani jeden recept na kadidlo, ve kterém by byl obsažen i česnek. Podle knihy "Magické rostliny" /autorek Lavenderové a Franklinové/ bychom měli každý den sníst tři stroužky česneku a nebo tři kapsle s česnekovou silicí. Ale také varují, že nadměrné užívání česneku může způsobit alergickou vyrážku. Scott Cunningham doporučuje jen jeden stroužek česneku denně a k tomu vtipně dodává: "Pro milovníky česneku to samozřejmě nepředstavuje sebemenší problém (nepohrdnou totiž ani česnekovou zmrzlinou)". Recept na tuto "specialitu" však neuvádí.

Česnek, který je zavěšen v domácnosti má údajně odhánět veškeré zlo, chránit byt či dům. A dokonce i zahánět zloděje a lidi závistivé. Česnek se také často vkládal pod polštář miminkům a dětem, aby jim během noci neublížilo nic z tohoto světa a ani ze světa neviditelného.

Česnek se dával údajně "na posilněnou" dělníkům ve starém Egyptě při stavbě pyramid.
Římská armáda zase věřila, že česnek dopomáhá vojákům k odvaze.
Podle legend užíval česnek jako ochranu proti magickým útokům i Odysseus.
Často se věřilo, že česnek do sebe vstřebává různé nemoci a proto se používal, a mnohdy i dnes používá, k výrobě mastiček. Má prý ochranou moc a nezmiňují se o něm v tomto smyslu jen známé pověsti o upírech. Údajně má ochraňovat proti démonům a bytostem astrálního světa. V okolí Středozemního moře se věřilo, že česnek zahání i samotného ďábla.


Lunární kalendář - 2011

16. ledna 2011 v 18:07 | Moraea |  ○ Luna ○


LEDEN
04. 1. 10:04 novoluní + zatmění Slunce 13°39´ Kozoroha
12. 1. 12:33 první čtvrť
19. 1. 22:23 úplněk 29°27´ Raka
26. 1. 13:58 poslední čtvrť

ÚNOR
03. 2. 03:32 novoluní 13°54´ Vodnáře
11. 2. 08:19 první čtvrť
18. 2. 09:37 úplněk 29°20´ Lva
25. 2. 00:27 poslední čtvrť

BŘEZEN
04. 3. 21:47 novoluní 13°56 Ryb
13. 3. 00:46 první čtvrť
19. 3. 19:11 úplněk 28°48 Panny
26. 3. 13:08 poslední čtvrť

DUBEN
03. 4. 16:33 novoluní 13°30´ Berana
11. 4. 14:06 první čtvrť
18. 4. 04:45 úplněk 27°44´ Vah
25. 4. 04:48 poslední čtvrť

KVĚTEN
03. 5. 08:52 novoluní 12°31´ Býka
10. 5. 22:34 první čtvrť
17. 5. 13:10 úplněk 26°13´ Štíra
24. 5. 20:53 poslední čtvrť

ČERVEN
01. 6. 23:04 novoluní + zatmění Slunce 11°02´ Blíženců
09. 6. 04:12 první čtvrť
15. 6. 22:15 úplněk + zatmění Luny 24°23´ Střelce
23. 6. 13:49 poslední čtvrť

ČERVENEC
01. 7. 10:55 novoluní + zatmění Slunce 9°12´ Raka
08. 7. 08:30 první čtvrť
15. 7. 08:41 úplněk 22°28´ Kozoroha
23. 7. 07:03 poslední čtvrť
30. 7. 20:41 novoluní 7°16´ Lva

SRPEN
06. 8. 13:09 první čtvrť
13. 8. 20:59 úplněk 20°41´ Vodnáře
21. 8. 23:56 poslední čtvrť
29. 8. 05:05 novoluní 5°27´ Panny

ZÁŘÍ
04. 9. 19:40 první čtvrť
12. 9. 11:28 úplněk 19°17´ Ryb
20. 9. 15:40 poslední čtvrť
27. 9. 13:10 novoluní 4°00´ Vah

ŘÍJEN
04. 10. 05:18 první čtvrť
12. 10. 04:07 úplněk 18°24´ Berana
20. 10. 05:31 poslední čtvrť
26. 10. 21:57 novoluní 3°03´ Štíra

LISTOPAD
02. 11. 17:39 první čtvrť
10. 11. 21:17 úplněk
18. 11. 16:10 poslední čtvrť
25. 11. 07:11 novoluní + zatmění Slunce 2°37´ Střelce

PROSINEC
02. 12. 10:53 první čtvrť
10. 12. 15:37 úplněk + zatmění Luny 18°11´ Blíženců
18. 12. 01:49 poslední čtvrť
24. 12. 19:07 novoluní 2°34´ Kozoroha

Čekanka obecná

16. ledna 2011 v 16:03 | Moraea |  Magický herbář

Latinsky: Cichorium intybus
Čeleď: Hvězdnicovité
Sbíraná část: Kořen, nať, list, květ
Živel: Vzduch
Polarita: Mužská
Planeta: Jupiter
Znamení: Lev

Kněží ve starém Egyptě konzumovali před magickými úkony nať čerstvé čekanky jako léčivý a posilující prostředek.

Podle východní magie, kdo se potřel čekankovou šťávou smíchanou s olejem, nabyl krásy a obliby u každého a vše se mu dařilo.

U Keltů byla považována za nevěstu Slunce, ztělesnění rostlinné bohyně, která se provdala za slunečního boha.

Sv. Hildegarda tvrdí, že kdo nosí čekanku u sebe, usiluje o vládu a přivolává tak na sebe nenávist jiných lidí